Strukturovaný výstup není formátování

Když si od modelu vyžádáte odpověď podle schématu, řešíte tím jeden problém a otevíráte druhý.

Vyřešený problém: odpověď se dá zpracovat kódem. Žádné parsování prózy, žádné regulární výrazy nad větami.

Otevřený problém: schéma kontroluje tvar, ne pravdu. Jistota 0,95 je platné číslo v platném rozsahu, i když nikde nevznikla.

Kde se to láme nejčastěji

Pole s výčtem. Model dostane na výběr „ano / ne / nevím", nemá dost informací a musí si vybrat. Vybere. A protože „nevím" vypadá jako slabá odpověď, vybere častěji „ano" nebo „ne".

Schéma tím z nejistoty udělalo tvrzení — a udělalo to tiše.

Co s tím

Tři věci, které pomáhají víc než delší prompt:

Nechte nejistotu být platnou odpovědí, ne poslední možností. Když je „nevím" v seznamu první a v popisu stojí, kdy ji použít, používá se.

Ptejte se na doklad, ne na závěr. Pole s doslovnou citací ze vstupu je ověřitelné. Pole s číslem jistoty není.

Validujte významově, ne jen syntakticky. Když model tvrdí, že něco našel, ověřte kódem, že to tam je.

Shrnuto

Schéma je hranice tvaru. Hranice pravdy musí být jinde — a musí ji držet kód, ne pokyn v promptu.